O 12 méně, o 6 více.

Spoustu lidí se mě ptá, jak to se mnou vlastně je.
A je vtipné poslouchat věty typu "nojo, ty jsi hubená odmalička, tobě se to říká."
Obzvlášť vtipné to je, když to říká člověk, který mě zná třeba 2 roky. Ale od malička. Tak určitě.

Všechno to začalo v roce 2011.
Přišla jsem po létě do školy a první věta mého spolužáka byla "Ty jsi přibrala, co? Narostly ti prsa." (Díky, Martine :D). Následoval výbuch smíchu. Ano, teď se tomu směju taky, vážně :D .. ale dokážete si představit, co to udělá se sebevědomím 15ti leté holky. Tenkrát jsem vážila necelých 62kg.  
V září mi začala sezona, trénovala jsem pětkrát týdně několik hodin. Jenže tréninky jsme mívali někdy i do 9 večer a tak jsem večeřela okolo 21:45. Tenkrát mi to bylo úplně jedno. Po vánocích se mi váha ustálila na 58kg. 


Novoroční předsevzetí 2012:
Postupně mi všechno začalo vadit. Sotva jsem oblékla kalhoty velikosti 36 a prostě jsem si tvrdohlavě odmítala koupit o číslo větší :D.. Dala jsem si tedy novoroční předsevzetí, že prostě zhubnu. A když já si vezmu něco do hlavy, tak je to bohužel (bohudík?) můj životní úkol č.1 :D

Upravila jsem tedy stravu - tenkrát jsem o tom nic nevěděla. Od mala jsem byla vegetariánka, takže žádné maso, šunka, ryby, nic. Zeleninu jsem také moc nejedla, vystačila jsem si s rajčaty a kyselou okurkou. Milovala jsem máslo a pečivo, byla jsem schopná sníst na večeři i 5 toastů. Kečup byl můj nejlepší kámoš a minerálky zrovna tak, hlavně broskvová mattoni :D
Udělala jsem razantní změnu - přestala jsem pít veškeré sladké pití a začala pít jen vodu. Kečup se nekupoval, pečivo jsem omezila, přílohy a sacharidy byly nepřítel č.1. Každopádně i tak jsem si myslela, že rohlík s máslem na snídani je dobrá volba, pokud potom půjdu běhat. Není to přeci zas tak moc kalorií! Moje nejoblíbenější jídlo bylo Cinni Minnis s mlékem - jak zdravé, že? Ano, teď bych si také ťukala na čelo. JENŽE TO FUNGOVALO!
Během ledna jsem zhubla 2kg. Byla jsem jako posedlá. Do fitka jsem chodila běhat na pás a posilovat břicho, bench press nebo deadlift mi nic neříkalo. Když jsem mohla, potají jsem večer v pokoji posilovala - stovky sklapovaček, sedlehů, výpadů, zanožování atd. Pyšně jsem si počítala cviky a když jsem došla denně na číslo 1000, byla jsem spokojená.

Bohužel jsem to ale přehnala. V roce 2013 jsem vážila jen 51kg při výšce 170cm, obvod pasu hlásil 58cm. Znám holky, které tak váží normálně, ale já nejsem ten typ "hubená od přírody" a "nohy až ke krku". Při mém energetickém výdeji a síle, kterou jsem potřebovala na trénincích to prostě nestačilo. Do teď si pamatuju, jaká mi v tu dobu bývala zima ve škole.

Když už mou mamku terorizovaly všechny okolní, že "se mi nevěnuje", že "mi nedává najíst" a "podívejte se na ní, je jak kost a kůže", řekla dost. Kontrolovala mi jídlo, večeře, snídaně, musela jsem jíst bílkoviny. Začala jsem jíst kuřecí a krůtí maso, oblíbila jsem si spoustu zeleniny - od lilku, přes cuketu, saláty a spoustu výrobků bohatých na bílkoviny - cottage, mozzarella, tvarohy apod. Samozřejmě jsem nechtěla jen kynout, takže jsem začala chodit do fitka a zvedat váhy. Začínala jsem pomalu - lehké činky, dřepy se zátěží, cvičení se závažím atd. Váha šla pomalu nahoru :)


Dneska se píše rok 2015. Váha ukazuje kolem 57kg. Mám sice 6kg nahoru, ale jen 1kg tuku, trochu vody a zbytek svaly. Cvičím, běhám, trénuji a cítím se mnohem lépe. Často se zasměju, když vzpomínám, co jsem považovala za "zdravé" a jak jsem s chutí baštila proteinovky z DMka :D

Na závěr malý vzkaz pro ty, co dočetli až do konce. Neblbněte. Pořádně papkejte, sportujte, hýbejte se a užívejte si života. Nesnažte se za každou cenu vypadat jako ty hubené holky, které nás ze všech stran obklopují. Nebuďte posedlí vahou, nevažte se každý den, nemějte výčitky svědomí, pokud si dáte něco dobrého a neberte si osobně některé blbé poznámky, které kolikrát ani nejsou myšleny tak, jak jsou řečeny. Buďte samy sebou :)



Štítky: ,