My (not really successful) October challenge

Krásný nový začátek týdne!
Dneska bych se s Váma chtěla podělit o takový můj říjnový pokus, který jsem tak nějak zpatlala na začátku října a snažila se 
(bohužel ne vždy úspěšně) ho dodržovat a dokončit. Impulsem k tomu mi bylo to, že na sobě u delší dobu nepozoruju žádné zlepšení.
No, ono totiž když na sebe koukáte každý den, těžko si něčeho všimnete... ale tenhle argument prostě můj mozek neuspokojuje. A on chce 
výsledky.. Nebo spíš já! Stanovila jsem si několik pravidel, kterými jsem se snažila řídit. Takže koho to zajímá, čtěte dál!



Foceno někdy uprostřed října, děkuju Johys za fotku! 

P.S. - fotka PŘED a PO by neměla smysl... brzy pochopíte proč.

Jako to bývá asi u každé takové výzvy, na začátku je dodržování pravidel dost jednoduché. Jenže s přibývajícím časem začneme pravidla
více či méně porušovat. A i mně se to bohužel nepovedlo tak, jak bych chtěla... Když jsem se rozhodovala zda tenhle článek nakonec
napsat, rozhodla jsem se, že ano. Asi byste rádi slyšeli, jak se mi to vše na 100% povedlo. Není tomu tak. Ale já chci být prostě upřímná.

Pravidlo č.1: "Žádné sladké"
Tohle je asi nejjednodušší pravidlo, které při hubnutí platí. V mém případě nebudu mluvit o hubnutí, protože hubnout nechci. 
Proto radši mluvme o "zlepšování postavy". Co se týče sladkého, nemám problém si odepřít čokolády, zmrzliny, bonbony 
atd. Většinu mého příjmu "sladkého" tvoří asi ochucená káva, med a maximálně pár kousků čokolády v ovesné kaši. Během 
října jsem ale zjistila, kde je zakopaný brouk. Jsou to koláče. Máma peče prakticky každý druhý / třetí den. Problém je, že 
brácha se odstěhoval, mamka si většinou jen zobne a tak se ten plný plech směje na mě s tátou, dokud se nesní. Mnohem větší 
problém je, že máma peče fakt dobře! A tak neustále chodím a uždibuji, ukusuji a vždy si řeknu, že "jednou" to přeci nevadí. Jenže 
ono to nikdy není jen jednou. Sladkému zvládám odolat a na koláče si dám od teď pozor :D 

Pravidlo č.2: "Pořádná zdravá snídaně"
Všichni víme, proč je snídaně tak důležitá. Především proto, že kdo se ráno pořádně nenasnídá, většinou má odpoledne nebo večer
hlad a tak nakonec sní půl lednice. Samozřejmě je nutné dodržovat zdravější snídaně plné živin. Káva a jablko to nezachrání. A tohle 
pravidlojá dodržuju hrozně ráda. Protože co je lepší pravidlo než si dát ráno hromadu jídla! :D

Pravidlo č.3: "Večer žádné sacharidy"
Rada, kterou vám doporučí pomalu každý, když chcete zhubnout. Kdysi jsem viděla na internetu fotku, kde slečna dodržovala jen 
tohle pravidlo a náramně zhubla. Další článek sliboval, že bez sacharidů po 17h výrazně ztratíte tělesný tuk a vyrýsujete si postavu.
No, ne že bych tomu snad nějak věřila i předtím, ale držela jsem to celý měsíc a můj názor na to? Blbost! Samozřejmě je fajn, když
si dáte lehkou večeři, která bude obsahovat více bílkovin než sacharidů a nebude na noc těžká. Na druhou stranu, pokud trénujete
nebo cvičíte večer jako já, nemůžete prostě tělu po tréninku nedát žádné sacharidy. Kromě urputného hladu, který vás nejspíš i vzbudí
uprostřed hladu nezhubnete jen tělesný tuk, ale také svaly. A to je po sportování trošku kontraproduktivní, ne? Já večeřela
především zeleninové krémy, krupicovou kaši, mozarellu s rajčaty, míchaná vajíčka apod. Proto si myslím, že je mnohem lepší 
naslouchat svému tělu než se řídit nějakým všeobecným pravidlem. Pokud totiž půjdete běhat a posilovat, i zdravý rozum rozpozná,
že budete potřebovat větší večeři než v den, kdy se sportu vyhnete. A já jsem ráda, že si můžu dát konečně pořádnou večeři!  

 Pravidlo č.4: "Vyměň kávu za čaj"
Nemyslím tím černou kávu. Jenže tu já nepiju. Když už si dávám kávu je to cappuccino nebo latté. A většinou ochucené. Což je zaprvé 
dávka cukru a zadruhé dávka laktózy. Každý člověk ví, že nadbytek laktózy (a laktóza obecně) nijak tělu neprospívá. 
A protože jsem vysloveně milovník mléčných produktů, snažila jsem se kávu omezit. Což je trochu problém, když zrovna během října
děláte pohovor do Starbucksu, kde vám u každé návštěvy nabídnou kávu a vy samozřejmě nemůžete odmítnout, když jim tvrdíte, že
kávu milujete :D. I tak jsem ale skončila poměrem 22 šálků čaje proti 6 kávám, což není tak špatné :)

Pravidlo č.5: "Po tréninku doplň bílkoviny!"
Tohle pravidlo vzniklo z jednoho prostého důvodu. Mám doma dva syrovátkové proteiny, ale ne vždy po fitku si je dávám. Zdůvodňuji
to většinou tak, že když si dám tvaroh, bude v něm dostatek bílkovin a tak žádné suplementy nepotřebuji. Jenže večeři mě čeká
většinou až cca 90 minut po konci tréninku, někdy později. Což je samozřejmě na jednu stranu dobře, protože dáte tělu možnost spalovat
i po tréninku, ale na druhou stranu menší dávka proteinu pomůže svalům zregenerovat i růst. Proto se vůbec nebojte doplnit po tréninku
bílkoviny, ať v přirozené formě (lepší možnost) nebo ve formě suplementů. Po sečtení statistik jsem měla protein tenhle měsíc 12x. Což
bych ráda do budoucna ještě zvedla :)

Pravidlo č.6: "Hýbej se, cvič, sportuj!"
Pohyb je základ všeho, když chcete své tělo změnit. Ať nabrat svaly, zhubnout nebo rýsovat, nikdy k tomu nestačí jen strava. Kdo četl 
předchozí článek, ví, že jsem měla (a stále mám) zraněné rameno... bohužel některé dny bolelo tak, že jsem měla absolutní nechuť 
ke všemu, zkaženou náladu a byla i tak trochu protivná. Takže mé plánované návštěvy fitka a posilování se nakonec výrazně
zredukovalo... I tak je tu ale malý přehled toho, kolik sportu jsem za těch 30 dní absolvovala:
37km běhu, 10h squashe, 19 zápasů, 7 návštěv fitka

Výsledky:
Jak už jsem psala v úvodu, žádnou viditelnou změnu jsem na sobě nezaznamenala. Samozřejmě jsem ji ani nečekala, ale netvrdím,
že by mi neudělala radost. Rozdíl ve váze byl 0,1kg, což je snad menší rozdíl, než udělá velká večeře :D Alespoň malým výsledkem
je úbytek 2 cm na obvodech. Což se může zdát málo, když čtete o proměnách, kde se hubne vesele v desítkách centimetrů. To ale nebyl
můj cíl. Se svými mírami jsem víceméně spokojená a po žádné drastické změně netoužím. Kdyby jich ale přibylo pár na prsou, nezlobila 
bych se. Výsledek tedy zní: 170 cm, 57kg, 83-64-93.

Shrnutí:
Když to takhle vidím černé na bílém, mám docela smíšené pocity... Snad nikdy jsem neviděla takhle vypsané počty hodin, které trávím 
sportováním, kolik zápasů odehraji a kolik hodin na kurtě strávím trénováním. Samozřejmě jsem omezená tím ramenem, ale i tak 
jsem chtěla odběhat více kilometrů a především, víckrát navštívit fitko. Měla jsem pocit, že tam chodím mnohem častěji,
ale realita ukázala něco jiné. A ve fitku se dá dělat hodně věcí, kde se rameno zapojovat nemusí, takže žádné výmluvy!
Jsem trochu zklamaná... Plánovala jsem to zvládnout o mnoho líp. Příště by snad šlo méně pečiva, místo 6ti káv žádná a měsíc 
bez sladkého se dá také vydržet. Bohužel se mi potvrdilo, že pokud nejste v psychické pohodě a dokonce ani té fyzické, dostanete
se do stavu kdy je vám vlastně "všechno jedno". A tak byste si nejradši pusitl film a snědli kýbl zmrzliny. Koneckonců, proč ne :)
I přes to, že se mi to příliš nepovedlo, získala jsem novou zkušenost. Nejsme přeci roboti, abychom šli proti sobě a otrokářsky 
dodržovali pravidla, které sami dodržovat nechceme.
Jak říká můj táta: "Po bitvě je každý kapitán."
Zkusme to tentokrát trochu lepší, přirozenější cestou  







Štítky: , , , , , , , ,