How these days feel like

Krásné ráno :)
Sedím ve Starbucks, piju Toffee Nut Latte s extra porcí šlehačky a toffee nut sprinkles a chystám se do školy. 
Po ranních odběrech nemám náladu vůbec na nic a hlavou se mi honí myšlenka "Už je to tu  ZASE..."

V posledních dnech je mi totiž nějak divně. Jsem unavená, pálí mě oči, nemám skoro žádnou energii. Na tréninky se dokopávám jen silou vůle (a ze
 zvyku), po kurtě běhám jen když musím a radši jezdím výtahem než chodím po schodech. Doufám, že to je jen nějaká "podzimní únava" a vliv počasí, 
ale to bych nebyla já, abych hledala výmluvy a příčiny tam, kde nejsou - alespoň co se zdraví týče :)

Všechno to začalo přibližně v lednu. Trénovala jsem na mistrovství republiky, chodila běhat a chtěla být v nejlepší formě. Bylo to poprvé, kdy jsem
 měla dost dobrý žebříček na to, abych se kvalifikovala na republiku žen a chtěla jsem hrát jak nejlíp umím. Čas plynul a moje tělo pomalu přestávalo
 fungovat. Byla jsem unavená, usínala ve škole (z pravidla pátou hodinu :D), zadýchala jsem se i na procházce se psem nebo chůzí do schodů.
 A pokaždé, když jsme doma hledali příčiny, vypadalo to asi takhle "to je jen přetrénování, po republice to bude zase dobrý", "to je jen
 stres z maturity", "celé Vánoce jsi se válela doma, tak se nediv, že nemáš fyzičku."

A pak přišel ten čtvrtek, kdy jsme s mamkou obě nastoupily na mistrovství. Odehrála jsem všech 5 zápasů, ale bylo mi hrozně. Nemohla jsem dýchat,
 bylo mi špatně a sotva jsem vydržela celý set. A i když jsem strašně moc chtěla, nešlo to. A tak jsem v sobotu ráno vyrazila na Zličín do obchoďáku
 podívat se na finále na proskleném kurtě. Poprvé v historii squashe se zápasy vysílaly živě v televizi. Stála jsem na tribuně a sledovala finále mužů.
 Začínalo mi být hrozně špatně, chtěla jsem napsat mamce smsku, ale řekla jsem si, že jí po setu zavolám. V 16h ji čekalo finále žen 40+ a nechtěla
 jsem jí přidělávat starosti. Jenže poslední stav, který si pamatuji byl 5:0. Za stavu 9:5 jsem se vzbudila na zemi na tribuně, kdy mě polévali vodou
 a odnášeli pryč. Omdlela jsem. Takže historicky první živý přenos squashe byl přerušen kvůli mně :D

To byl přesně ten moment, kdy se to vše zlomilo. A i když jsme si všichni mysleli, že tam "bylo vedro a vydýchaný vzduch" - což vážně bylo - výsledky
 v nemocnici nasvědčovali tomu, že něco není v pořádku. Naštěstí mě z nemocnice stihli pustit aspoň tak, že jsem stihla mamky finále :) 

A přesně tenhle "incident" odstartoval mou nekonečnou tůru odběrů krve. V nemocnicích si mě předávali z jednoho oddělení na druhé. Lékaři hledali
 diagnózu, pak hledali příčiny a já mezitím chodila 5-6x měsíčně na odběry. Bledá jako ředitelka vápenky a s kruhama pod očima jsem každý týden
 seděla na lačno v čekárnách a hodiny čekala na odběr svých 5 zkumavek. Bohužel patřím mezi ty lidi, kteří nejsou "vidět žíly", takže ať jsem měla ruku
 sebevíc uškrcenou, žádná nevylezla. Po pár odběrech jsem vždy sestře smutně ukázala malou usmolenou žilkou, ze které mi brali krev vždycky
 a kolem které se blyštěla nemalá modřina. A tak jsem si to přetrpěla 3 měsíce, než mi konečně řekli, že prášky zabrali a že ačkoli neznají příčinu, 
krev už je v pořádku. HURÁ!

Jenže od května utekla už docela dlouhá doba a já mám pocit, že mi pomalu ale jistě "dochází plyn".
Tentokrát to ale vyřeší jedny odběry a hrstka prášků. 
A kdybych tenkrát vůči tomu nebyla tak lhostejná, mohli jsme to všechno odhalit o něco dřív :)


A teď je konečně na čase na nějaké pozitivní zprávy! 

Venku je dneska fakt krásně, svítí sluníčko a v centru je úplně nádherně, takže kdo můžete, vyražte na procházku :)

Cestou do školy jsem potkala skupinku dětiček ze školky. Paní učitelka vykračovala vepředu s nějakou holčičkou za ruku a vůbec si nevšimla,
 že dítko z poslední řady "ztratilo botu". A v obavě, aby mu děti neutekly, vzalo botu do ruky a utíkalo v ponožce za zbytkem skupinky :D
 Tak jsem na to paní učitelku upozornila, ale byla to vážně úsměvná scéna :D

V neděli mám narozeniny a hrozně se těším! 
Tak nezapomeňte, že do neděle trvá giveaway :)

Přesně za 3 týdny jsou Vánoce. Nevím, jak vy, ale já se těším hrozně. Snad víc než kdy jindy. Sice ještě nemám ani jeden dárek (doufám, že
 nejsem sama), ale nechci to nechávat letos na poslední chvíli. Hrozně ráda bych se podívala před Štědrým dnem do Drážďan - byli jste tam někdo?

19. prosince se chystám na Christmas Night Run v Praze. Vybíhá se v 19:00, trasa je dlouhá 5km. Budu sice po turnaji, ale za tu vánoční
 medaili to rozhodně stojí! Kdo se přidá?

Na závěrná vtipná historka z dnešního rána:
Po odběrech jsem si šla koupit jogurt s musli do McDonaldu na Václaváku. Přijdu dovnitř a u pokladny se rozčiluje křičící žena
 středního věku. Hádala se s pokladním, že v menu nedostala "dvě masíčka". Když ji prodavač upozornil, že měla menu reklamovat hned
 a ne až po hodině a půl sezení v restauraci, kdy celé menu snědla, začala křičet ještě víc. Přišla tedy ochranka a oznámila ženě, že už si nic
 neobjedná a ať odejde z restaurace. Načež prohlásila, že zavolá policii. Hovor probíhal asi takto:
 "Dobrý den, tady XY. Víte, já jsem si objednala v McDonaldu menu "Pořádná snídaně" a nedostala jsem v něm dvě masíčka. Pan pokladní
 mi je odmítl dodatečně vydat a teď se mě dokonce snaží vyhodit z restaurace!.....Jak proč volám policii? Vy máte přeci pomáhat a chránit!
 Já jsem byla normálně okradena!.... Ne, já požaduji, abyste přijeli a sjednali tady pořádek!"
Nevím, jak to pokračovalo, vzala jsem si svůj jogurt a s úsměvem odešla. 
Každopádně, volat na policii kvůli "dvou masíčkům" by mě nikdy nenapadlo :D

P.S. - Zajímal by Vás článek o squashi?
Mějte se krásně!













Štítky: ,