BACK TO CHILDHOOD

Krásnou sobotu!
Na mě už pomalu doléhá stres ze začátku pondělního zkouškového. Jako klasicky mám pocit, že nic neumím a nic nestíhám a tak vřele vítám každou příležitost jak zrelaxovat, rozptýlit se, utéct od učení, a tak podobně. Najednou jdete mnohem radši běhat než kdy jindy, vyrazíte se psem na procházku do lesa, sednete si na kraj rybníka a pozorujete labutě... Zavřete oči a v mysli se vráťte do dětství. Dětství, které neovládaly iPhony ani tablety a Disneyovky se chodili půjčovat na VHS do videopůjčoven. V mysli se snažím dojít co nejdál... starý byt, staré hračky. Tahací chobotnice, se kterou jsem mámě brázdila snad všechny prahy v bytě. Houpačka pověšená ve futrech. Obrovský plyšový dinosaur a bráchův traktor s vlečkou, ve které mě vozil (a ještě raději vyklápěl). Nejsledovanější kolekcí byly ty z Happy Mealu v McDonaldu, vrcholem elektronických hraček byl mrkací Furby (kterého mám mimochodem pořád na okně!) a čurací Baby Born, kterou si přála snad každá holčička pod stromeček. A pak mi bylo 6.. první třída, první a jediné stěhování. K Vánocům jsem si přála obrovskou sadu fix a puzzle. A o Velikonocích nedočkavě vstávali v 6 ráno a utíkali k oknu pro hromadu sladkostí. Kde jsou ty časy...?! Asi by se mnou mnozí souhlasili, když bych si dětství ráda zopakovala. Co si budem povídat... můžete si koupit plyšáka nebo čokoládová vajíčka, pustit pohádku nebo vybarvovat omalovánky. Už to ale nikdy nebude jako dřív. My jsme si šli s Kubou a prťatama připomenout dětství do nově otevřeného hračkářství v Praze Na Příkopech - Hamleys.
A zatímco jsem neustále utíkala za naším prtětem, tiše jsem jim záviděla tu radost v očích při pohledu na každou věc, co viděli. 


Hamleys není jen obyčejný dům s hračkami. Jsou tam mimo jiné i atrakce a kavárna. Naprosto jsem totiž pochopila, kolik času tam s prckama strávíte,
 když chtějí vidět a zkusit úplně všechno. A tak do každého druhého regálu vracíte věc, kterou si chtějí koupit a snažíte se je trošku popohnat, abyste
 se dostali zas o kousek dál. Kouzelná trumpeta. Stavění lega. Lego kino nebo bagrování. Ach ano, bagrování...


Spousta balonů, obrovský kolotoč a tobogán vedoucí z druhého patra do prvního. Jak doběhnout po schodech dolů, abyste synáčka stihli jsme
 nevymysleli.... naštěstí pro ně ta velká klouzačka byla vážně až moc velká. 


A tak jsme našli "malou"... a tu jsme prolezli asi tak.. 10x?


Nebo asi tak 155x, žejo :D







Ráda bych Vám ukázala víc mých fotek, ale foťák jsem za celou dobu vyndala všehovšudy dvakrát. Představte si tu scénu, když v dvoupatrovém
 obrovském hračkářství hlídáte dva mrňouse, kteří neustále někudy pobíhají, protože je zaujme každá hračka. A jak jinak je hračkářství úplně plné
 lidí a dalších dětí, takže se Vám za a) dost snadno ztratí a za b) bojíte se, že Vám na ně někdo šlápne.

Což odpovídá scéně u bagrů, kde jsme čekali frontu... konečně chvíle, kdy stojíme. Chystám se vytáhnout foťák, abychom měli nějakou fotku
 na památku, načež Lukášek se otáčí a odbíhá k nějaké hračce, kterou nese cizí chlapeček, načež ho málem srazí asi dvoumetrový pán a omlouvá
 se se slovy "Moc se omlouvám, málem jsem Vám srazil synáčka". Tak jo, pane, není mi moc dlouho 20 let a ťapkám tady za 2,5 letým dítětem
 (které mi není samozřejmě ani vlasem podobný). Beru to ale jako lichotku a na pár vteřin se vžívám do role mámy
... protože co je víc, než být máma? ♥ 




Prasátko Pepa. Trumpeta. Mluvící Minnie. Skateboard. Lego. Hasičská stanice. Obrovský žlutý traktor. Plyšový krtek... hračky, které kluci nutně
 potřebovali. A zatímco my odcházeli jen s malým letadýlkem, pan Hejma opouštěl hračkářství ověšený taškami jak vánoční stromeček... 


A jediná společná fotka dvou nejdůležitějších členů naší výpravy! ♥  

Pokud tedy někdy půjdete po Příkopech, stavte se tam. Určitě si přijdete na své.
 Obrovští plyšoví medvědi trhali za srdce i mě... a co teprve celá stěna s puzzlema?! 
Někdy bych si vážně přála být zas malá.
A co vy?